13. 12. 2016 ŠUMPERK, Klášterní kostel: LINHA SINGERS & VÁCLAV POSTRÁNECKÝ

13. 12. 2016 ŠUMPERK, Klášterní kostel: LINHA SINGERS & VÁCLAV POSTRÁNECKÝ

od 19. hod.

"ČAS VÁNOČNÍ NASTAL"

Komponovaný pořad klasických skladeb a vánočních písní (J.J.Ryba, J.I.Linka, T.Kolovrátek a další) v originálním swingovém provedení dokreslen hlasem vynikajícího českého herce VÁCLAVA POSTRÁNECKÉHO.

V letošním roce je tomu již 53 let, co se soubor Linha Singers věnuje originálnímu způsobu interpretace instrumentální hudby. Každý zpěvák souboru zastupuje nějaký hudební nástroj, takže všichni dohromady tvoří malý komorní orchestr. Nejde o karikaturu či lacinou zábavu, naopak, lidský hlas ve své osobité kráse dokáže často vyjádřit autorovy myšlenky mnohem přesvědčivěji než nástroj, kterému byly věnovány. Věříme, že „Linhovci“ vás o tom přesvědčí. 

Soubor Linha Singers tvoří skupina zpěváků a instrumentalistů, jejichž hudební řeč nerespektuje vžité a uznávané hranice jednotlivých hudebních žánrů. Osobitý způsob přednesu je dán především vokální technikou, která zpěvákům umožňuje zazpívat i náročné party hudebních nástrojů, aniž by je jakýmkoli způsobem napodobovali nebo karikovali. Snahou všech je dosáhnout nástrojově čisté intonace, rytmu a vzájemné souhry, ale uplatnit přitom v plné míře přirozené vlastnosti lidského hlasu - jeho barvu, pohyblivost i nenapodobitelný výraz. Atraktivita této cesty není samoúčelná, je to jen jedna z možností, jak přiblížit posluchačům krásu hudebního myšlení velkých mistrů, krásu často dávno zapomenutou nebo neprávem opomíjenou. 
 

JIŘÍ LINHA - umělecký vedoucí

Narodil se v Praze (1930), kde vystudoval, trvale žije a stále aktivně pracuje. Své hudební vzdělání začal v šesti letech hrou na housle. O rok později byl přijat jako sopranista do Kűhnova dětského sboru a koncem války přešel jako barytonista do Českého pěveckého sboru. Práce pod vedením velkých českých a po válce i světových dirigentů zásadně zformovala Linhovy představy o umění, jeho vkus i nároky.

V roce 1949 začal pracovat jako sbormistr a druhý dirigent Čs. státního souboru písní a tanců, kde se záhy uplatnil také jako úspěšný komponista. V r. 1961 odešel do Uměleckého souboru min. vnitra, kde koncem r. 1963 představil veřejnosti svůj první vokální kvintet, se kterým záhy navázal spolupráci také Taneční orchestr Čsl. rozhlasu v Praze. Dva roky obě instituce (a často i Čsl. televize) plně zaměstnávaly Linhovu vokální skupinu jako doprovodné těleso v nahrávkách a koncertních produkcích tanečních písní tehdejších sólistů. V r. 1966 byl však USMV náhle zrušen a Linhova skupina se rozpadla.

Nové obsazení, které si premiéru odbylo v r. 1967, už Linha podřídil záměru vybudovat umělecky zcela nezávislé těleso s vlastním repertoárem a osobitou hudební řečí. Po dvou krátkých angažmá (AUS VN, divadlo Rokoko) dovedl Linha na podzim r. 1970 svůj soubor pod správu Státního divadelního studia (SDS).

Deset let práce v této instituci umožnilo Linhovi plně rozvinout koncertní činnost LINHA SINGERS doma i v zahraničí, nahrávat, pořádat cykly koncertů pro mládež, experimentovat s hudebními projekty významných soudobých autorů atd. Bylo proto logické, že po zrušení SDS v r. 1980 byli LINHA SINGERS převedeni pod správu Symf. orch. hl. m. Prahy FOK, kde ve své umělecké i společenské kariéře úspěšně pokračovali dalších třináct let.

Velké společenské změny přinesly v r. 1993 také ukončení pracovních poměrů členů většiny komorních souborů Symf. orch. hl. m. Prahy FOK. K právní ochraně LINHA SINGERS založil J. Linha nadaci ORFEUS a zároveň začal hledat nového provozovatele. Provizorium skončilo až v r. 1998, kdy byla provedena transformace nadace ORFEUS v neziskovou "obecně prospěšnou společnost" s názvem LINHA SINGERS o.p.s. J. Linha se stal jejím prvním ředitelem, ale zůstal dál také uměleckým vedoucím, který s novými LINHA SINGERS zkouší, koncertuje a dělá vše pro zachování kontinuity a kvality jejich hudebního žánru.

 

Václav Postránecký začínal hrát a zpívat v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, zahrál si i dětské role ve filmu a ve Vinohradském divadle. Vyučil se zámečníkem, ale osud ho zavedl do libereckého divadla, kde začal pracovat jako jevištní technik. V letech 1960-62 už působil jako herec ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (role: např. Karel v Příliš štědrém večeru, Petr v Deníku Anny Frankové, Hájmán ve hře Antigona a ti druzí). V období let 1962-69 bylo jeho působištěm brněnské Státní divadlo (Kněz v Náměstkovi, Puk ve Snu noci svatojánské, titulní role ve hře Já, Jákob aj.). Potom následovalo první pražské angažmá v Městských divadlech pražských (titulní Čtrnáctý hrabě Guerney, Hérostratos v Zapomeňte na Hérostrata, Zilov v Lovu na kachny, Čert v Bryllově Malovaném na skle atd.). Členem činohry Národního divadla se stal v roce 1979 a je jí věrný dosud – více než třicet let. Z dlouhé řady postav, které zde dosud hrál, připomeňme alespoň některé: František Fiala (Stroupežnický: Naši furianti), Edgar (Shakespeare: Král Lear), Rogožin (Dostojevskij: Idiot), Valdštejn (Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk), Rosenkrantz (Shakespeare: Hamlet), Jiří (Čapek: Matka), Zajíček (Jirásek: Lucerna), Oront (Moliere: Misantrop), Michajlo Vasiljev (Gorkij: Vassa), Jindřich, princ Waleský (Shakespeare: Král Jindřich IV. – oba díly), Parazit (Čapkové: Ze života hmyzu), Pan Ponza (Pirandello: Je to tak – chcete-li), Hrabě d´Albafiorita (Goldoni: Mirandolína), Martin (bratři Mrštíkové / M. Krobot: Rok na vsi), Podkolatov (Gogol: Ženitba; za výkon v této roli obdržel Cenu Thálie 1995)), titulní Oidipús v Sofoklově hře, Valenta (Tyl: Paličova dcera), Čert Démon (lidové Pašije), Vojtěch Kubánek (Šamberk: Éra Kubánkova), Kapitán Tomaso (Hofmannsthal: Kristinčin návrat), Finbar (McPherson: Na cestě duchů), Kapulet (Shakespeare: Romeo a Julie), Thomas (Boss) Finley (Williams: Sladké ptáče mládí), Komerční rada Kittrich (Štech: David a Goliáš), Vrchní (Jirásek: Lucerna) atd. V současném repertoáru hraje na jevišti Národního divadla Marka Hermanna ve Stroupežnického Našich furiantech, ve Stavovském divadle Lopuškina ve Stodolově Čaji u pana senátora, Dr. Kolenatého ve Věci Makropulos, nebo plukovníka Erhardta v Být či nebýt. Jako herce ho znají z mnoha rolí i diváci televize a filmu, spolupracuje s rozhlasem. Od roku 2005 do 2011 byl prezidentem Herecké asociace. 10.5.2016 obdržel cenu Společnosti pro vědu a umění za propagaci české kultury v zahraničí.