LINHA SINGERS & VÁCLAV POSTRÁNECKÝ: Čas vánoční nastal

13.12.2016 19:00

ŠUMPERK, Klášterní kostel - vstupné 200,-Kč

 

Komponovaný pořad klasických skladeb a vánočních písní (J.J.Ryba, J.I.Linka, T.Kolovrátek a další) v originálním swingovém provedení dokreslen hlasem vynikajícího českého herce VÁCLAVA POSTRÁNECKÉHO.

 

Soubor Linha Singers tvoří skupina zpěváků a instrumentalistů, jejichž hudební řeč nerespektuje vžité a uznávané hranice jednotlivých hudebních žánrů. Osobitý způsob přednesu je dán především vokální technikou, která zpěvákům umožňuje zazpívat i náročné party hudebních nástrojů, aniž by je jakýmkoli způsobem napodobovali nebo karikovali. Snahou všech je dosáhnout nástrojově čisté intonace, rytmu a vzájemné souhry, ale uplatnit přitom v plné míře přirozené vlastnosti lidského hlasu - jeho barvu, pohyblivost i nenapodobitelný výraz. Atraktivita této cesty není samoúčelná, je to jen jedna z možností, jak přiblížit posluchačům krásu hudebního myšlení velkých mistrů, krásu často dávno zapomenutou nebo neprávem opomíjenou. 
 

JIŘÍ LINHA - umělecký vedoucí

Narodil se v Praze (1930), kde vystudoval, trvale žije a stále aktivně pracuje. Své hudební vzdělání začal v šesti letech hrou na housle. O rok později byl přijat jako sopranista do Kűhnova dětského sboru a koncem války přešel jako barytonista do Českého pěveckého sboru. Práce pod vedením velkých českých a po válce i světových dirigentů zásadně zformovala Linhovy představy o umění, jeho vkus i nároky.

V roce 1949 začal pracovat jako sbormistr a druhý dirigent Čs. státního souboru písní a tanců, kde se záhy uplatnil také jako úspěšný komponista. V r. 1961 odešel do Uměleckého souboru min. vnitra, kde koncem r. 1963 představil veřejnosti svůj první vokální kvintet, se kterým záhy navázal spolupráci také Taneční orchestr Čsl. rozhlasu v Praze. Dva roky obě instituce (a často i Čsl. televize) plně zaměstnávaly Linhovu vokální skupinu jako doprovodné těleso v nahrávkách a koncertních produkcích tanečních písní tehdejších sólistů. V r. 1966 byl však USMV náhle zrušen a Linhova skupina se rozpadla.

Nové obsazení, které si premiéru odbylo v r. 1967, už Linha podřídil záměru vybudovat umělecky zcela nezávislé těleso s vlastním repertoárem a osobitou hudební řečí. Po dvou krátkých angažmá (AUS VN, divadlo Rokoko) dovedl Linha na podzim r. 1970 svůj soubor pod správu Státního divadelního studia (SDS).

Deset let práce v této instituci umožnilo Linhovi plně rozvinout koncertní činnost LINHA SINGERS doma i v zahraničí, nahrávat, pořádat cykly koncertů pro mládež, experimentovat s hudebními projekty významných soudobých autorů atd. Bylo proto logické, že po zrušení SDS v r. 1980 byli LINHA SINGERS převedeni pod správu Symf. orch. hl. m. Prahy FOK, kde ve své umělecké i společenské kariéře úspěšně pokračovali dalších třináct let.

Velké společenské změny přinesly v r. 1993 také ukončení pracovních poměrů členů většiny komorních souborů Symf. orch. hl. m. Prahy FOK. K právní ochraně LINHA SINGERS založil J. Linha nadaci ORFEUS a zároveň začal hledat nového provozovatele. Provizorium skončilo až v r. 1998, kdy byla provedena transformace nadace ORFEUS v neziskovou "obecně prospěšnou společnost" s názvem LINHA SINGERS o.p.s. J. Linha se stal jejím prvním ředitelem, ale zůstal dál také uměleckým vedoucím, který s novými LINHA SINGERS zkouší, koncertuje a dělá vše pro zachování kontinuity a kvality jejich hudebního žánru.

 

Václav Postránecký začínal hrát a zpívat v Dismanově rozhlasovém dětském souboru, zahrál si i dětské role ve filmu a ve Vinohradském divadle. Vyučil se zámečníkem, ale osud ho zavedl do libereckého divadla, kde začal pracovat jako jevištní technik. V letech 1960-62 už působil jako herec ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (role: např. Karel v Příliš štědrém večeru, Petr v Deníku Anny Frankové, Hájmán ve hře Antigona a ti druzí). V období let 1962-69 bylo jeho působištěm brněnské Státní divadlo (Kněz v Náměstkovi, Puk ve Snu noci svatojánské, titulní role ve hře Já, Jákob aj.). Potom následovalo první pražské angažmá v Městských divadlech pražských (titulní Čtrnáctý hrabě Guerney, Hérostratos v Zapomeňte na Hérostrata, Zilov v Lovu na kachny, Čert v Bryllově Malovaném na skle atd.). Členem činohry Národního divadla se stal v roce 1979 a je jí věrný dosud – více než třicet let. Z dlouhé řady postav, které zde dosud hrál, připomeňme alespoň některé: František Fiala (Stroupežnický: Naši furianti), Edgar (Shakespeare: Král Lear), Rogožin (Dostojevskij: Idiot), Valdštejn (Daněk: Vévodkyně valdštejnských vojsk), Rosenkrantz (Shakespeare: Hamlet), Jiří (Čapek: Matka), Zajíček (Jirásek: Lucerna), Oront (Moliere: Misantrop), Michajlo Vasiljev (Gorkij: Vassa), Jindřich, princ Waleský (Shakespeare: Král Jindřich IV. – oba díly), Parazit (Čapkové: Ze života hmyzu), Pan Ponza (Pirandello: Je to tak – chcete-li), Hrabě d´Albafiorita (Goldoni: Mirandolína), Martin (bratři Mrštíkové / M. Krobot: Rok na vsi), Podkolatov (Gogol: Ženitba; za výkon v této roli obdržel Cenu Thálie 1995)), titulní Oidipús v Sofoklově hře, Valenta (Tyl: Paličova dcera), Čert Démon (lidové Pašije), Vojtěch Kubánek (Šamberk: Éra Kubánkova), Kapitán Tomaso (Hofmannsthal: Kristinčin návrat), Finbar (McPherson: Na cestě duchů), Kapulet (Shakespeare: Romeo a Julie), Thomas (Boss) Finley (Williams: Sladké ptáče mládí), Komerční rada Kittrich (Štech: David a Goliáš), Vrchní (Jirásek: Lucerna) atd. V současném repertoáru hraje na jevišti Národního divadla Marka Hermanna ve Stroupežnického Našich furiantech, ve Stavovském divadle Lopuškina ve Stodolově Čaji u pana senátora, Dr. Kolenatého ve Věci Makropulos, nebo plukovníka Erhardta v Být či nebýt. Jako herce ho znají z mnoha rolí i diváci televize a filmu, spolupracuje s rozhlasem. Od roku 2005 do 2011 byl prezidentem Herecké asociace. 10.5.2016 obdržel cenu Společnosti pro vědu a umění za propagaci české kultury v zahraničí.